Krátké texty vzniklé kolem roku 1960 jsou zamýšleny jako hudební partitury- návody na minimalistické performance “events“-(události), které si může každý čtenář sám zažít, “zrealizovat“, nebo jen po svém interpretovat. Pro mnohé z autorů byl text jediným vyjadřovacím prostředkem, ale řada z akcí byla prezentována před publikem. Mnou vybrané events nebyly zrealizovány, nebo nebyly nějakým způsobem zaznamenány, a proto jsem se některé z nich rozhodla uskutečnit jako reálné události a fotograficky zachytit. Nebyla jsem v pozici “performera“, ale fotografa, takže jsem byla jediným “publikem“ určité události. Texty, se kterými jsem pracovala, jsou pro tuto práci podstatné. Považuji je za významnější, než samotné fotografie, protože můžou existovat samy o sobě, nezávisle na obrazu.(Tyto návody k eventům jsem nechala původním anglickém znění, protože překlady do češtiny bývají často zavádějící. Chtěla jsem tak zachovat jejich originalitu). V tomto případě by samotné fotografie bez textu nedávaly smysl. Přišlo mi také zajímavé pracovat s texty, které byly vytvořené kolem roku 1960 a interpretovat je po svém v roce 2012, tedy v úplně jiné době a jiném kontextu. Je to také jeden z důvodů proč jsem fotila na barevný materiál. Chtěla jsem, aby bylo zřejmé, že fotografie events jsou ze současnosti.

„Potěšení z Fluxu musí být jednoduché, zábavné, nenáročné, musí se zabývat nedůležitými věcmi, nesmí vyžadovat zvláštní dovednost nebo početné zkoušky, nesmí mít žádnou věcnou ani institucionální hodnotu.“ Řekl v šedesátých letech George Maciunas, zakladatel mezinárodního hnutí Fluxus, který se celý život zabýval jeho koordinováním a šířením.

Autoři Fluxu se vyjadřovali různými prostředky, ale jejich nejvýraznější přínos byl v oblasti těchto minimálních akcí tzv „events“. Jedním z témat tvorby těchto umělců se stala hudba, v níž bylo v té době učiněno mnoho objevů a nahlíželo se na ni z různých pohledů. Zaujalo mne, že tito umělci chápali text popisující obyčejné události, jako hudební partitury. Autoři vyjadřují hudbu, tedy tzv: “Fluxcocnerts“ (events) novým způsobem a to vytvářením různých akcí, událostí a situací, které se pořádaly s autorem nebo bez něho, před publikem nebo bez publika. Hudbu vnímají jako otevřené medium.

V poslední době jsem se zabývala performancí jako takovou a hlavně jejím fotografickým záznamem. Kladla jsem si otázku, do jaké míry má fotografie vliv na podstatu performance, happeningů a events. Něco jiného je zažít to naživo a nebo vidět zaznamenané na fotografii. Někdy může fotografie být mnohem silnější než samotný akt a často bývá prezentována jako jediný důkaz o tom, že akce proběhla. “Poté co událost skončí, bude snímek existovat dál, a propůjčuje jí tak určitou nesmrtelnost (a důležitost), jíž by se jinak těšit nemohla“ napsala Susan Sontag- (O fotografii). Na snímcích se zachytí podstata celé akce a tím se posiluje její význam, ale na druhé straně účel performance je představení pro diváky, které má své kouzlo právě pro svoji jedinečnost a neopakovatelnost. Tento rozpor mezi události a záznamem byl pro mne silné a zajímavé téma.

Sama se aktivně zabývám hudbou a proto mne tento fenomén „events“ velmi fascinuje.

Líbila se mi možnost, že si tyto události může každý prožít, a dát tak zdánlivě banálním činnostem jiný význam. Jsou vytrženy z každodenního kontextu a svojí prezentací nabývají jiného významu, který si každý po svém interpretuje, což byla klíčová idea Fluxu.

 

 

 

2012/ Alexandra Mertová

​

​

​

Events Write Up

FINDING THE RIGHT WORDS TO EXPLAIN FABIANA MERTOVÁ' S WORK IS A BIT LIKE
TRYING TO FIND THE RIGHT PATTERNS IN THE STARS TO SEND A LOVE LETTER.
Mertová is more than just a one genre, one medium artist - she is combination and exploration of presentation, of art and and psychology, the subconscious, and relationships. Events, published in Baphash Vol. 1/Issue 1, presents itself as a visual semantic satiation (the sensation of a word losing meaning when it is said too many times in a row) - it is emotions and actions presented as a deconstructed meal. Everything in the frame is familiar: lemons fall from a bowl, water bottles are filled, a man stand in a field. Yet the images themselves are eerily foreign, even alien. The characters captured in the shots seem disaffected by their surroundings
and their actions. The action itself seems to be almost out of place given the setting. And yet we sit mesmerized, captivated by the normal performed in an abnormal way as if we were looking at a puzzle where all the pieces have fit snugly yet have all come from different boxes. We become forced to question not only the actions we see in her images but those same
exact actions we seem to do ourselves with so little thought or consideration: how do I spread the tablecloth? How do I pour the drinks? Mertová's eye for the absurd which lurks behind the normal is sharp and piercing and with each
image we are faced with something totally new yet oddly familiar. Events; is exactly what it says - the daily events we never think of yet do so well. Mertová is simply able to sit a mirror before us and force us to watch.

​

Michael Feder 2016 (Baphash Literary)